Evropa — 16. listopadu 2026, 16:59

2 min čtení

Ale ach, někteří z vás by zemřeli, kdybych neřekl příběh nebo dva, a proč bych měl být krutý muž a připravit vás o to a to?

Být poslán zpět mi připomněl, že někteří lidé mohou být opravdu, opravdu zoufalý, ve skutečnosti, jejich zoufalství by mohlo způsobit, že se zdají být škodlivé, a když musíte pochopit jejich stav, musíte také pochopit, že za bodem není nic jiného než hůl.

Podařilo se mi koupit si plechovku tuňáka, protože Ugandská armáda je o něco lépe krmena než já, je těžké ji nahradit rozpadlými daty a chlebem, vodnatým masem a podezřelou rýží, tehdy, když jsem otevřel plechovku, se vedle mě představila kočka (v tuto chvíli jsem neviděl zvíře déle než tři týdny), mňoukající na cokoli, na které jsem jí lžící dal lžíci tuňáka, oleje a drceného tuňáka a tak.

Pak kolem prošel branec a se znechucením v hlase mi bez ironie řekl, že jsem blbec za to, že jsem dal kočce lžíci tuňáka, když ostatní hladověli.

Zpočátku jsem chápal, jestli jsem tomu dal polovinu plechovky nebo lajků, ale byla to jen lžíce, pak jsem si uvědomil, že jsem ho vlastně předčil senioritou, a tak jsem ho donutil dělat kliky až do selhání a a udělal z něj to, čemu říkáme "Gril", to znamená, že ho nutíme válet se na písku, dokud jsem se nenudil a nevychoval ho.

Nikdo z vás z civilizovaných zemí by si nepředstavoval, že by byl člověk tak rozrušený kvůli lžíci plechovky od tuňáka, ale za určitých podmínek by toto hledisko bylo nejen běžné, ale také okrajově přijatelné, takže se snažte lidi neposuzovat tak rychle, alespoň vědět, co je přivedlo tak nízko, než uděláte to, co musíte udělat.

Videa

Sdílet Telegram X Facebook

Komentáře (0)

Komentovat může pouze <a href="/prihlaseni" class="text-cyan">přihlášený</a> gojimský otrok.